Tahle myšlenka mě vlastně napadla při ájině, během úplně normálního rozhovoru.

Miluju ho. Kloboučník.

Život je bájo, ne?!

Ciao, bella. Právě jsem se vrátila z Itálie. Vlastně ne, z ráje.

Počasí úžasné, odpoledne na tričko s krátkým rukávem. Slovy jedné české snowboardistky ( která si k nám přisedla na lanovce) : " To bude dnes grilovačka."

Když se podívám do zrdcadla, okamžitě si vzpomenu na reklamu na Deli s pandou. Vážně. Opálené brýle jsou vidět na kilometry.

Vrátila bych se tam. Hned. Ještě v den odjezdu jsem se potupně držela postele v naději, že nebudu muset opustit náš tří pokojový apartmán s vrčící ledničkou a vypadávajícíma pojistkama. A nebo jsem si pohrávala s nápadem se sbalit a teleportovat se do Anglie.

Protože je zvláštní, jak se celou dobu, co jsem v našem líném, nic nedělajícím městě, nic neděje a jen co odjedu na jeden týden, začnou se tu dít Paranormal Activities.

Protože je zvláštní, jakej má Katy Perry hudební vkus.

Protože je zvláštní, jak si Koňomilka oblíbila slovo "macatý".

Protože je zvláštní, jak přes milión ne-na-náladě-přidávajících věcí mi dokáže bejt veselo z toho, že je jaro.

Tuhle mám nejradši. Jen mě mrzí, jak je rozmazaná. Ale s mým foťákem, co bych chtěla .

Písničkou hor se jednoznačně stala Somebody I used to know. Překvapuje mě, že mezi klipy, kde je tolik oblečení asi jako v porno filmech, se najde tak pěkně výtvarně udělanej klip.

P.S.:zpěvák mi až moc připomíná Jima Morrisona. Nevím čím.

P.S.2: Italové jsou mimořádně hezcí chlapi.

Arrivederci, paradise.

Je to tady. Jaro!

Né, nejsem blázen. Vím, že jaro začíná až 21. ,ale to mi mojí radost nezkazí. Pak jsou tu ale věci, které to zvládnou dokonale.

Jako třeba chápaví rodiče, u kterých mám pocit, že jsem jim v očích zůstala jako osmiletá holčička a víc neporostu.

Jako třeba zdražení mého oblíbeného bloku skoro o polovinu! Polovinu!

Jako třeba programově vybílené prázdniny se světlým bodem až na konci.

Jako třeba to, že se ten světlý bod vůbec nemusí uskutečnit.

Jako třeba vidina návštěvy Anglie až za dva roky.

Jako třeba to, že moje inteligence a znalosti den ode dne klesají a s mojí angličtinou to jde taky z kopce.

Jako třeba chřipka, která na mě momentálně leze.

A jako třeba to (pozor, tenhle bod je nejhorší a jen pro duševně vyspělé osobnosti), že vždycky když si jdu do špajzu pro esíčka a úplně se mi sbíhají sliny na ta světlá, šáhnu do krabice a ano, co vytáhnu?! Plnou hrst těch tmavých.

Tak tohle, tohle jsou kresbičky z mého tolik opěvovaného a milovaného bločku. Dej mu , Pán bůh, lehké spočinutí. A proto, že už jsem dokreslila i poslední stránku,ale na blog jsem přidala jen hrstku vyvolených (ok, byly to namátkově vybrané obrázky), budu nadále zahlcovat svět internetu obsahem mého malého, přenosného mozečku s tmavými stránkami.

A tady jedna bonusovka, protože se mi opět do roukou dostaly akvarelky a časopis digi foto, ve kterém byla vyfocena nádherná zrzka ( ano, na ty si já potrpím) s pomněnkově modrýma očima.

Loučím se, kdo má, užijte prázdniny a já si jdu zřejmě schánět místo v blázinci. :*

Vím, že to vypadá, jako když má žloutenku,ale to je tím, že akvarelky po nanesení vody trošku pozměněj barvu. A to se mu přesně stalo.

Chci si zalízt do postele a brečet. A nejhorší na tom je, že nevím proč. - Tyhle věty jsem napsala včera večer. Dneska odpoledne jsem byla na vrcholu blaha, přestože se od večera vůůůbec nic nezměnilo. No a teď už je mi zase na nic. Proč?!

Možná proto, že už mi ty vánoce lezou krkem. Ne, nemyslete si, že jsem jedna z těch zapšklých (to slovo se mi děsně líbí :D) lidí, kteří hledaj chybu na všem. Prostě tyhle Vánoce mají být úúúúplně jiné, než jsou. Já teda pevně věřím, že můj mozek se přetransformuje do myslící bytosti a konečně už s tím něco udělá. Ale asi ne.Hm.

Možná je to taky proto, že v mym mozku se děje nepředvídatelná operace a já prostě nevim proč, jak .....

A nebo možná proto, že se mnou šijou hormony.

Hálelůja- ať žije puberta.

P.S.: to stínování na obrázku je výraznější,ale když má hold někdo dobrej foťák.....jo, a taky: nemá velkou hlavou..jenom to tak vypadá . :D

Je to zvláštní- začala jsem přemýšlet. Ne, nebojte se filozofických výlevů o nekonečnosti vesmíru. Je to totiž mnohem vážnější :D

Zrovna včera jsem přemýšlela o tom, jak těžké je začít. Nebojte, nebudu tady filozofovat o těžkostech života. Myslím tím, jak je těžké začít psát. Ať už je to pitomá slohovka do školy, plná ucintaných frází, článek a nebo knížka. Člověk má vždycky jakž takž rozmyšlenou hlavní myšlenku ( i když s tou to taky neni moc slavný), vezme tužku a papír (v dnešní přetechnizovaný době počítač)a babo raď. Nic

Samotná stať už tak náročná nebejvá. V mé stati by se psalo, jaký jsou to idioti (neřešte kdo), že prostě nechápou, že nějaká dohoda nic nezmění, jak bych chtěla, aby 21. všechno vyšlo, jak vim, že s toho stejnak nic nebude. Psalo by se tam, jak učitelka neumí docenit "vyzrálé" duševní pochody a místo toho chce práci ve stylu: " sluníčko svítilo, ptáčci cvrlikali" a jak nikdo nechápe, jakej poklad je to tričko s Rollingama!

Po stati samozřejmě přichází závěr. Heh. Druhý problém. pokud nechcete závěr alá: "toto místo mám ráda a chci se sem vrátit", popřemýšlejte. A mně to jako obvykle nepálí, a tak žijte sladce ( tohle slovo mám teď v oblibě ♥) a perte se a žerte se!

P.S.Jak bych mohla zapomenout, idees. Takže všechno nejlepší, hodně Tondů, úplně nejvíc nápadů na koláže, největší štěstí v pokusech o umytí moleskinu a hlavně hodně zdaru ve věcech defenestračních.

Hi guys!

So, i promised, that i will write an article in English. THIS is the promised one.

In my world nothing changed, but i still have one question: " Why?" Why i can't love people, who are interested in me? Why i must look on green facebook icon, which is in ownership with human, who doesn't cares?

I thing I need some tips how to love right person. It will be soooo easy.

But I have one resolution. I can do it! It'll be difficult, but I can do it! And if he doesn't want - his problem. Yeah, actually, it isn't his problem, but who cares? Who cares, that I will be frustrated and insecure person for my whole life. Yeah, I know, I'm really optimistic.

My best friend is ill and my another best friends know abou this He-thing, so I haven't got somebody to talk about it.

And when I'm alone I must think about him and I think I'm mad. And he's god, of course.

I'm pretending that anybody can't understand this article because of it's in English. How naive!

P.S.: I'm sorry, but my english isn't awesome or great or even good :D